Zpráva DPCH pro střední, malé a trpasličí špice v barvě bílá a strakoš

Zpráva dílčího poradce chovu pro střední, malé a trpasličí špice v barvě bílá a strakoš

Mimořádná členská schůze KCHŠ dne 21.02.2016 v Praze
Bc. Jaroslava Smištíková

Vážení přátelé,
po roce se opět scházíme na únorové členské schůzi. Hodně se změnilo. Od zápisu barev, po povinné vyšetřování chovných jedinců, nutných změn v organizační struktuře klubu, které si vyžádala legislativa České republiky, i po sílící příliv zahraniční chovné základny, který je stále větší a přináší s sebou jak plusy, tak spornější body.

Klady importů samozřejmě převažují. Kromě možnosti vylepšení exterieru je největším přínosem nová nepříbuzná krev a s tím nejen možnost, ale dá se říci že i jistá morální povinnost chovatelů se  vyhnout úzké příbuzenské plemenitbě, která z dlouhodobého hlediska často nese velká zdravotní rizika v podobě zkrácení průměrné délky života či schopnosti přirozené reprodukce. Je též zcela jasně proti regulím FCI, které vždy doporučují co největší genetickou diverzitu.

Samozřejmě že kromě kladů pak musíme řešit i určitá negativa – přerůstání jedinců typu pomeranian mimo velikostní kategorii trpasličího špice a příliv barev, které zde v Evropě, kulantně řečeno, nemají tradici.

Ráda bych našim chovatelům v těchto dvou nepříjemných bodech namísto zákazů vyjádřila důvěru a podporu. Věřím, že oni sami nejlépe vědí a vycítí, že pokud budou prodávat přerostlá štěňata nebo štěňata, která jsou kvůli barvě velmi problematická pro výstavy i chov, tak si dobré jméno neudělají.

Z hlediska chovu a plemenné knihy se poradcům a výboru vloni podařil velký krok – oficiální zápis VŠECH barev, které se mohou v našem plemeni narodit. Tedy i barev, které jsou běžné např. v USA, ale nikoli u nás. Tyto barvy, i když nemají automatický nárok na chovnost, jsou zapisovány bez dovětku nestandard. Samozřejmě s výjimkou barvy merle, která označení nestandard obdržet musí.

Proto se vám dnes do ruky dostává brožurka s názvem Průvodce určováním barev, kterou jste obdrželi při podpisu prezenční listiny. Týká se samozřejmě hlavně trpasličího, malého a středního rázu. Velcí a vlčí špicové mají svou vlastní problematiku, o které bude mluvit př. Krpcová.

Klub by namísto brožurky mohl zveřejnit prostý výpis vzorníku barev plemenné knihy, ale nešlo jen o to říct, jaké barvy se u Německého špice nyní vyskytují. Především je třeba poradit, jak je od sebe rozeznat i na malém štěňátku.

Vím, že zkušeným chovatelům přinese brožurka sovy do Atén. Ale máme mezi sebou i chovatele začínající a chovatele, kteří se s určitými barvami ještě ve svém chovu setkat nemohli. Doufám tedy, že brožurka pomůže tam, kde by se jinak mohlo váhat. I proto jsem ji připravila, a věřte, že mne to stálo mnoho volného času.

Těm členům, kteří dnes nebyli na členské schůzi, bude brožurka zaslána s nejbližším zpravodajem a bude též zveřejněna na internetových stránkách KCHŠ.

Zápis všech barev rozhodně není v Evropě samozřejmý. Je to však pokroková cesta do budoucna. Mnoho zahraničních chovatelů, včetně těch ze země garantu plemene, tedy z Německa, náš systém chválí a sami říkají, že by byli velmi rádi, kdyby se jim podařilo časem zavést něco podobného. Přesný zápis barev totiž umožňuje zodpovědnější chovatelskou práci.

Je však třeba mít na paměti důležitou věc. To, že můžeme některé barvy nově zapsat a pracovat s nimi, ještě automaticky neznamená, že by je měl někdo odchovávat cíleně. Ať už jsou to štěňata s bílými znaky nebo jakákoli jiná barva. Mít vstřícný systém neznamená jej zneužívat. Až čas ukáže, co bude v tomto ohledu dál.

Stav chovu

Nyní již pojďme přímo k bílým a strakatým špicům, které mám na starost v rázu trpasličím, malém a středním. Za rok 2015 jsem vydala celkem 81 krycích listů.

Ve středním rázu se v bílé barvě narodily 3 vrhy a zapsáno bylo 13 štěňat, z toho 6 psů a 7 fen. Je to dost málo. Ale přesto bylo jedno krytí uskutečněno v Dánsku a je tu naděje, že potomci budou v rámci ČR chovní a přinesou opět novou krevní linii. Paradoxně tak i při velmi malé populaci lze sestavit nepříbuzné chovné páry.

V středním rázu v barvě strakoš se narodily 2 vrhy a zapsáno bylo 8 štěňat, z toho 4 psi a 4 feny. Ovšem pouze 5 štěňat byli strakoši.

Celkově se tedy střední ráz potýká s velmi slabou chovnou základnou i malým počtem vrhů a odchovaných jedinců. Držím všem chovatelům palce, aby došlo ke zlepšení situace a vrhů se rodilo se  více. Ale hlavně, aby vzrostl zájem kynologické veřejnosti. Střední špic umí být společníkem i sportovcem, ale bohužel v širším povědomí lidí hledajícího psa na sport není.

V malém rázu se v barvě bílé narodilo 11 vrhů, zapsáno bylo 30 štěňat, z toho 16 psů a 14 fen. Malým bílým špicům se u nás nyní začíná dařit dobře. Díky několika novým importům z loňska i z minulých let, jak psům a tak fenám, máme v chovatelské základně velmi příznivou situaci s dobrým výhledem do budoucna. Malý bílý špic se navíc snad jako poslední ještě brání pomeranianizaci a uchovává si svůj původní typ, což dáno hlavně genetikou - tedy tím, že se linie bílých kvůli barvě vedou samostatně.

V malém rázu v barvě strakoš, kam jsou samozřejmě řazeni i jednobarevní jedinci po bílých a strakatých předcích, se nám narodilo 14 vrhů, zapsáno bylo 49 štěňat, z toho 26 psů a 23 fen. Zdaleka ne všechna štěňata však byli strakoši, ale budou-li se i vlohoví jedinci dále rozumě kombinovat s jedinci ideálně vybarvenými, bude se procento dobře zbarvených štěňat zvyšovat a ubude štěňat s bílými znaky. To by mělo být cílem šlěchtění. Je to těžká práce, to si všichni uvědomujeme.

V trpasličím rázu v barvě bílé se narodilo 5 vrhů, zapsáno bylo 9 štěňat, z toho 6 psů a 3 feny. Zde je situace také velmi těžká. Chybí chovná základna. Trpasličí ráz by se v bílé barvě měl též zaměřit na to, aby skutečně byl rázem trpasličím. Většina zvířat, která jsou zde zařazená, jsou větší než požaduje standard, a k jejich zařazení došlo kvůli předkům pomeranianům, které nechceme míchat do typického bílého malého špice.

V trpasličím rázu se v barvě strakoš narodilo 25 vrhů, zapsáno bylo 56 štěňat, z toho 21 psů a 35 fen. Platí v podstatě to, co u strakošů malých. Základna je relativně dostatečná, ale jen díky tomu, že se do chovu pouštějí zvířata s bílými znaky a zvířata někdy nesplňující velikost stanovenou pro trpasličí ráz. Je to částečně uzavřený kruh. Cesta ven bude do budoucna jediná – snažit se snižovat počet štěňat s bílými znaky a ustálit velikost vhodnou kombinací chovných párů.

Ráda bych uvedla i čísla uhynulých štěňat. Pokud by byla skutečná, byla by to velmi cenná statistika pro stav plemene i jednotlivých rázů. Ale bohužel dobře vím, že ne všichni chovatelé mi uhynulá či mrtvě narozená štěňata řádně nahlásili.

Zdravotní statistika vyšetření luxace patelly za rok 2015

Na závěr ještě krátká zdravotní statistika u středních, malých a trpasličích špiců, za dobu od konce února 2015 do začátku února 2016, tedy mezi členskými schůzemi. Poprvé pochází z doby, kdy je vyšetření luxace patelly povinné pro chov.

Velké a vlčí přednese DPCH př. Krpcová. U japonských špiců ani Thai Bangkaew Dog mi žádné nové zdravotní vyšetření doručeno nebylo.

U trpasličího rázu se nově vyšetřilo 71 jedinců. Z toho pouze 27 je negativních, zbytek má nález různého stupně a vím i o jedinci, u kterého byl výsledek stupně 4, ale zaslán mi nebyl – tedy nebyl započítán.

U malého rázu ve všech barvách se za poslední rok vyšetřilo 56 jedinců, z toho 30 bylo negativních.

U středního rázu se bylo doručeno 9 výsledků, z toho 5 negativních.

Tato situace je samozřejmě horší, než plynula z původních statistik z doby, kdy vyšetření povinná nebyla. Podle mne se však rozhodně nejedná o zhoršení stavu populace jako takové. Pouze se nám na veřejnost dostávají výsledky, které by původně vůbec nevznikly, nebo skončili bez zveřejnění.

Zároveň jsem si všimla jedné velmi povzbudivé věci – chovatelé nežádali o  krytí, která by kombinovala nevhodné výsledky patell u krycího psa a kryté feny. Sami volí páry, které výsledky luxace zohledňují a za to jim patří poděkování. Je tedy vidět, že povinné vyšetření luxace patelly plemeni z celkového hlediska prospívá.

Děkuji Vám za pozornost a přeji, ať Vám Vaše chlupatá štěštíčka dělají radost. To by mělo být to hlavní, co nás všechny spojuje dohromady.